Větší než zahrada, menší než farma, krásnější než sad a úrodnější než pole.

Design RS  Přírodní hospodaření Inspirace  Kurzy  Kontakt

Barvy podzimu
Ovocný jedlý les a okolí

Takhle a ještě mnohem lépe
může vypadat, žít a plodit i Váš kus pole, po
3 až 8 letech od výsadby.




        Fotit vegetaci na rodových statcích a ekozahradách je má oblíbená zábava, a zelená barva je také má oblíbená barva, ale na fotkách to splývá. Zvlášť když se nepovede dobré světlo. Podzim 2013 byl ale obzvláště barevný a dostatečně dlouhý. Příroda koncem babího léta začíná konat své velkolepé představení, kterým uzavírá každou úspěšnou sezónu. Využívám tedy hojně příležitostí k focení, kdy se jednotlivé stromy a keře odhodlávají během října k nejrůznějším barevným kreacím a úletům, než ležérně odhodí v listopadovém větru své listí, a usnou zimním spánkem. Na těchto fotkách není nic, co by oficiálně během sezóny mělo jinou barvu než zelenou nebo stříbrnou (v nekonečné šíři odstínů), barevné kultivary nevysazuji, vše je jen dílo podzimu.





        Příznivci ekozahrad asi znají mé dělení skupin vegetace na (ovocný) jedlý les, remízek, tvrdý sad, živé ploty a větrolamy atd. V případě fotek na této straně se jedná převážně o jedlejší část výsadeb, které však volně přecházejí ve všechny ostatní skupiny. Příroda nemá pevně lajnované hranice mezi příbuznými ekosystémy, ani já se o ně ve výsadbách nesnažím. Fotky pocházejí z pozemků v Severních Čechách, nadmořská výška něco přes 300m. Výsadby dřevin jsou v době focení staré od 3 do 8 let. Počátkem bylo úplně holé vyčerpané pole se spečenou jílo-hlinitou půdou bez humusu. Barva půdy je nyní již mnohem tmavší a voní. Abych předešel dotazům - exkurze zde v současné možné nejsou.


 

Vlevo nahoře mišpule, která dozraje až po opadu listů a přejití silnějším mrazem,
v pravo nahoře jeden z kakostů, které se úspěšně rozrůstají ve zkušebních podsadbách.


Vlevo dole je krásná odolná kdouloň, která pravidelně plodí už od druhého roku po vysazení,
vpravo dole je šestiletý stromek méně známé nashi hrušně, která pomalu roste, ale má výtečné plody.

 


        Na fotkách na této straně je souhrnně plocha o velikosti přibližně čtvrt hektaru (2.500m2), ale kvalitní pestrý jedlý les se vejde i na méně. Údržba během roku? Jednou až třikrát ročně pokosení míst mezi stromy a keři (kosou, sekačkou, dle velikosti ploch a času), a přihrabání sena do kruhů kolem dřevin jako mulč a hnojivo. Někde je vysetá květnatá louka, jinde se vytvořila louka sama z prvotního koseného plevele. Tato kosená místa se každým rokem zmenšují, jak dřeviny zaplňují prostor. Do spodních pater lze postupně vysazovat odolné půdokryvné i trsnaté trvalky. Letos, jak patrno z některých snímků, zůstalo několik částí nepokosených (jiné priority). Není to ideální, zhorší se tím pestrost louky a mohou se v trávě ujímat náletové dřeviny z okolí. Ale není to žádná tragédie, golf se tu nehraje, líbí se to naopak mnoha ptáčkům, hmyzu a drobným živočichům. Následující rok je však dobré se polepšit a kosit častěji, aby se porost opět více podobal kvetoucí louce a nevymřely menší druhy květin na zadušení těmi agresivnějšími. Nic se nemusí zalévat, stříhat, řezat ani extra hnojit, lze přidávat kolem stromů pod mulč kompost a prosazovat je dusík produkujícími keři a trvalkami pro rychlejší růst.

 
 

        Arónie (vlevo nahoře ) dozrává už v létě, ale plody na keřích vydrží dlouho. Na malé zahradě je vždy rychle spásli ptáci, ale zde, na hektarech obkroužených bobulovitými živými ploty, nabídka bobulí přesahuje poptávku. Ptáci to už nemůžou ani vidět :-). Kalina obecná (Viburnum opulus) -vpravo nahoře, je celoročně opravdovým klenotem volně rostoucích živých plotů, a rád ji začleňuji i do jedlého lesa. Její americká kolegyně Kalina klikvová (Viburnum trilobum) vypadá skoro stejně, ale plody se lépe dají zpracovat jako brusinky. Za syrova chutnají hnusně obě.

 
 

        Drůbež je součástí pěstitelského koloběhu, vykonává různé funkce. Kachny indičtí běžci sbírají slimáky kolem zeleninových záhonů, vytvářejí z nich chutná vajíčka, a baví nás svým roztomilým zjevem a přátelskou povahou. Slepice mohou konzumovat přebytky plodů, dávají jak známo též vejce (samotná zvířata nejím a nezabíjím když nemusím), a svým hrabáním urychlují kompostování odpadu. V posuvných slepičích traktorech mohou připravit půdu pro výsadby podsadbových trvalek v jedlém lese, nebo zeleninové záhony. Trus z podestýlek a voliéry je výborné hnojivo pro záhony.
        Je potřeba mít vše kolem drůbeže dokonale promyšlené, na volno slepice i kachny pouštím jen občas, dny obvykle tráví ve velikých oplocených výbězích, nebo na záhonech a v ovocné školce, a na noc se musí vždy zavřít do jejich domečků s minivýběhem a voliérou proti šelmám a létavým dravcům. Stačí je jedinkrát zapomenout na noc zavřít a je po nich. Takže pozor, žádná idylka, že si tu jen tak pochodují a není třeba se o ně starat, jak by se z fotek mohlo nezasvěceným pozorovatelům zdát. Slepice nesmí do zamulčovaných ploch a mladých výsadeb (hrabou), kachny zase do mladé zeleniny (ušlapou), ani být v dospělé zelenině příliš dlouho (ožerou). Slimáci brzy dojdou a zeleninka jim přijde vhod... Přesto je fajn je ve svém týmu mít, když máte čas o ně každodenně pečovat, výhody pak předčí nevýhody.
Mladý kohoutek na fotce je mým křížencem kohouta zdrobnělé Wyandotky a velké černé Australky.



 

Hlošina okoličnatá - Eleagnus umbellata (na všech čtyřech fotkách), je možná jeden z nejleších keřů pro jedlé lesní zahrady. Dává dusík svými kořeny, čímž hnojí okolní stromy, rychle roste, hezky vypadá, voní když kvete, je nenáročná, a její plody jsem letos vyhodnotil jako ovoce roku. Plodí opravdu hojně. Bobule jsou velmi chutné (potvrzeno i účastníky mých seminářů po ochutnávce), velikost rybízu, ale mnohem chutnější než rybíz. Slepičky keře také rychle objevily, když jsem je vzal "ven", a jakmile vysbíraly co spadlo, velmi komicky vyskakovaly na nejnižší větve pro další bobulky. Dobrý tip na výsadbu do slepičích výběhů. Zajímavé je, že Hlošina okoličnatá (i její podobná kolegyně Hlošina mnohokvětá - E. multiflora) je ještě v roce 2013 u nás v zahradnictvích téměř nesehnatelná záležitost, s vyjímkou několika přátel, kteří ji už namnožili a prodávají přebytky. Já jsem si objednal před lety semínka z USA, a rostliny v odrůdách z UK (www.agroforestry.co.uk). Dva exempláře rostou a plodí i v Průhonickém parku.
Školkaři, hola hola, budíček, hlošina okoličnatá a mnohokvětá!!!
Neodnožuje, nesemení se sama, není invazivní, přežila už -30°C.


 



 

Nahoře Dřín obecný (Cornus mas), plody jsou velmi chutné a sladké až když začínají opadávat, jinak je to kyselé.

Vlevo dole odrůda damson plum od Crawforda z Anglie, v pravo dole krásné jablíčko z vyplivnutého semínka.
Ještě se mi nepodařilo vysít jabloň, která by nechutnala dobře. Tedy, ani se o to nesnažím.

 

        Není to tu o výnosech, zisku z prodejů plodů, ani o ukázkové upravenosti. Je to o radosti, harmonii, soukromí, místu pro inspiraci a relaxaci, které už teď, pár let po založení, rádo nabízí přebytky své hojnosti. Příroda ožívá, dýchá, bzučí, štěbetá a plodí, zatímco na okolních holých polích mnohokrát v roce řvou motory traktorů, kombajnů a náklaďáků (dotace, nafta a chemikálie tečou proudem). Pracuje se v tomto jedlém lesíku nepravidelně, když je chuť a čas, obvykle v jednom až dvou lidech pár dní v roce, plus několik hodin brigádníci na hrabání. Když už se nic nesází, většinu času zde lze kromě kosení trávit pozorováním a sklízením. Provádím zde momentálně extenzivní péči, protože mám mnoho jiných aktivit, i když bych se s tím rád piplal trochu víc. Žádné dotace ani granty neřeším.
Dá se to samozřejmě pojmout intenzivně, věnovat tomu přinejmenším v prvních letech hodně času, zařadit stovky druhů jedlých a léčivých trvalek do podsadby, využít každé volné místo, zvýšit výnosy všech rostlinných pater aktivnější tvorbou humusu v půdě, vysypávat cestičky mulčem, instalovat lavičky a altánek, zpracovat úplně všechnu úrodu, dělat to v malém, nebo i ve velkém, být certifikovaným ekozemědělcem, postavit zpracovatelnu... Pro intenzivní formu jedlého lesa určeného jen pro rodinné potřeby je lepší mít raději menší kompaktní plochu blízko u domu, třeba 1.000 m2 (klidně na hektaru, zbytek plochy má jiné využití), prostě regulérní ekozahradu na dosah. Péče o rozsáhlé výsadby na mnoha hektarech zákonitě vede k extenzivnějšímu přístupu a jedlé trvalky bude praktičtější směřovat poblíž zeleninových záhonů, na slunce i do polostínu mezi krajní dřeviny, kde jedlý les tak nějak přirozeně začíná a je to více na očích (tzv. systém zónového plánování dle četnosti návštěv).


 

Vlevo nahoře třešeň s Čimišníkem stromovitým (Caragana arborescens - v popředí) , který jí zásobuje dusíkem. Podobnou úlohu vykonává i Rakytník řešetlákovitý (vpravo nahoře), který se ovšem rozrůstá výběžky a musíme si dobře rozmyslet, kam ho vysadit a kam ne. Vlevo dole je rostlina zvaná Štětka soukenická (Dipsacus sativus), jejíž kořen ve formě tinktury umí léčit boreliózu. Sama se tu semení, protože vždy záměrně některé její exempláře nepokosím. Vpravo dole je Brslen evropský (Euonymus europaeus), jehož plody jsou jedovaté. Jeho výhodou je nenáročnost a velká tolerance k zastínění, najde uplatnění v severních částech výsadeb a větrolamech, není úplně vhodný mezi jedlé keře, ale ptákům chutná.

 



 

Výhon velkoplodé beztrnné ostružiny u kachního výběhu (vlevo nahoře).
Zlatě explodoval "obyčejný" myrobalán, neboli špendlík (vpravo nahoře). Myrobalány jsou geniální ovoce pro zakládání rodových statků, protože bujně rostou, hojně a brzy plodí, dají se snadno napěstovat z pecek nejlepších vybraných divokých "odrůd", a mohou posloužit jako pionýrské dřeviny pro rychlou stabilizaci vznikajícího ekosystému (hlavně pro budoucí remízek a tvrdý sad).

Vlevo dole je hustá okrajová mez jedlého lesa sousedící natěsno s větrolamem. Šlo zde o zahuštění spodního patra. Prorůstá tam poměrně náhodná směsice (někdy se totiž sází narychlo, když u toho třeba chumelí) ostružiník, Tavolník vanhoutteův a Javor babyka. Vpravo dole si můžete všimnout bidýlka pro dravce, vyrobeného z akátu, které jsem instaloval na holé pole, aby měli dravci odkud lovit myši a zajíce, když si ještě neměli kam jinam sednout. Pod bidýlkem je vždy hromádka trusu plného ostatků různých hlodavců - funguje to. Neinstalujte raději dravčí bidýlka do míst, kam vypouštíte slepičky, mohly by mít v pařátech predátora letecký den.

 



 
  
Nahoře obě fotky - Muchovník lamarkův (Amelanchier lamarckii), v létě velmi chutné plody podobné borůvkám.

Dole opět rakytník, samice odrůdy Leikora, a vedle jedlý kříženec Jeřábu prostředního (Sorbus intermedia), původem z Ruska. Výborný na marmelády s jablky. Jedlý v plné zralosti i za syrova.

 



 

Vlevo nahoře kdouloň poblíž větrolamu, vpravo nahoře jedna z báječných broskvoní, které pěstuji z pecek. Letos byla obrovská úroda, z osmi pětiletých stromečků bylo několik věder voňavých měkoučkých broskví, část je ještě v mrazáku. Meruňky naopak letos skoro neplodily. Roubované odrůdy v podmínkách tohoto pozemku živoří a odumírají, žádná zatím nezaplodila, zatímco semenáče broskví a meruněk se mají čile k světu, plodí už čtvrtým rokem a chutnají výborně. Příroda vyselektuje neodolné exempláře už první rok po výsevu (ale pozor na myši, ty selektují vše). Při výsevu stromů ze semínek je třeba mít na paměti, že vaše mysl vytváří vaší realitu, a to kompletně, a že příroda reaguje na člověka. Když budete věřit, že z toho vyrostou kyselá pláňata, jak odborníci s oblibou hlásají, můžete to mít. Opak je též pravdou, sejte tedy raději stromy plodící chutné božské plody, které vás budou léčit a nabíjet svou energií.




Na slunné sušší místo v jedlém lese se mohou vloudit i borovice s jedlými semeny. Příznivci série knih od Anastázie (autor Vladimír Megre - doporučuji všechny přečíst) je znají pod jménem Sibiřský cedr, což je oficiálně Borovice sibiřská (Pinus sibirica), tedy nikoliv cedr. Příbuzná je evropská Borovice limba (Pinus cembra). Je jich více, jsou si dost podobné. To na obrázku je Borovice armandova (Pinus Armandii). Tyto zajímavé borovice začnou plodit šišky plné jedlých semen (oříšků) už za 30 let :-). Ale aspoň do té doby hezky vypadají.


Pokračování najdete zde: Barvy podzimu - Tvrdý sad


Autor fotografií i textu: Jaroslav Svoboda, 2013
© Není volně šiřitelné bez souhlasu autora.



Nic nelze dokončit, a nic nelze zkazit.
Nelze nic zkazit, protože nelze nic dokončit.
Naše realita je totiž neustálý nekonečný proces, který v každé vteřině formujeme svou myslí a svými pocity.
Co máme dnes, jsme si vytvořili včera, a můžeme to změnit tím, jak myslíme a jak se cítíme dnes.
Co si představujeme o budoucnosti, to dostaneme, až se z ní stane dnešek.
Jsme tvůrci své každodenní reality, bez výjimky.

(Abraham - Hicks)




Design RS  Přírodní hospodaření Inspirace  Kurzy  Kontakt

Zpět na úvodní stránku

"Je to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o nádhernou zahradu ... 
... umění, které po dlouhou dobu spalo v našich srdcích"