Větší
než zahrada, menší než farma,
krásnější než sad a
úrodnější
než pole.
|
Soběstačnost je stav mysli
Chcete být
soběstační, nebo jste o tom slyšeli někoho mluvit?
Fandíte
ekologickému přístupu, permakultuře, "dobrým alternativám"
všeho druhu?
Máte jasno v tom, co přesně si nyní i v budoucnu
přejete mít a žít?
Řešíte peníze? Mají nebo nemají být
součástí této hry?
Nebo je to jen "o mrkvi"?
Bájné slovo" SOBĚSTAČNOST", jež se zdá býti stále populárnějším mezi mnohými, probouzejícími se z civilizační kocoviny. Možná by se dalo shrnout, že lidé z "našich kruhů", používající slovo soběstačnost, obvykle touží po přirozenějším, základnějším, zabezpečenějším a nezávislejším životu. Je to téma, které si jistě zaslouží pozornost a proto jsem se rozhodl rozebrat některé jeho aspekty v tomto článku.
Pochopil jsem, na základě setkávání s mnoha lidmi na svých kurzech, že každý, kdo vysloví heslo "soběstačnost" si myslí, že všichni ostatní si pod tím představují to samé co on. A je to vážně obrovský omyl. Co člověk, to jiný náhled na život a tím i na soběstačnost. Nepokládám ani své názory za jakoukoliv finální pravdu, spíše jen jako za hezké výhřevné polínko do kotle naší společné evoluce.
Úplná
soběstačnost? Možná po smrti.
Pokud bychom trvali na
"úplné soběstačnosti" do plného extrému těchto slov,
pak bychom možná měli nehmotní plout vesmírem a nikoho, nic a
nikdy nepotřebovat. Vystačit si v celém svém bytí jen se sebou.
Dalo by se to označit za ideální cíl, kterého dříve či
později každý dosáhneme. Trochu to zlehčuji, ale chci poukázat
hned z kraje na případný nesmyslný náhled na "soběstačnost".
Základ veškeré přírody, každé ekozahrady, každého
společenství lidí, je ve fungujících harmonických vztazích a
v synchronicitě událostí. Výměna, spolupráce, služby,
specializace... Jedno doplňuje druhé, páté doplňuje třetí, ten
umí to a ten zas ono. Asi nechci být soběstačný s výrobou bot,
dovážením mořské soli, nebo pěstováním úplně všech
dostupných druhů plodin. Rád dělám co mne baví a nadbytky
toho, nebo své služby, vyměním či prodám. Znamená to, že jsem
nesoběstačný? Že kdyby mi někdy v budoucnu Franta nevyrobil mokasíny z kůže
jelena, tak jsem "namydlený" a proto si je budu radši
vyrábět hned od začátku sám? Musím mít ode dneška naplánované
zajištění vším možným až do konce života? Nebylo by to
trochu těžkopádné, omezující, pracné, zbytečné, ustrašené, otravné a strnulé?
Čeho a
jaká soběstačnost?
Úplná
soběstačnost je pro mne tedy protimluv, chceme-li žít ve fyzickém
těle na planetě Zemi a zažívat to krásné dobrodružství zvané
život. Toužíme-li být soběstační, měli bychom si nejprve
uvědomit čím, jak, a hlavně proč. Může to mít nekonečně
mnoho rovin. Chcete být soběstační zeleninou, ovocem, vodou,
elektrickou energií na chod domácnosti, penězi, hnojem, marihuanou, obuví,
kancelářskými potřebami, nebo výstavbou domu? Pokud si zvolíte
i jen jednu z oblastí, i ta má mnoho různých možných výkladů
a podob. Co třeba soběstačnost v sexu? Znamená to, že si to
uděláme sami, nebo že jsme soběstační ve dvojici ve vztahu? A
co to třeba bude znamenat pro někoho žijícího v hodně propojené
komunitě? Ale pojďme se vrátit od různých představ raději k
zdánlivě méně choulostivému tématu – třeba soběstačnosti
zeleninou...
Samozásobitelství
potravou
To se mne
lidé až příliš často ptají, jestli jsem soběstačný
zeleninou. Co na to odpovědět? Zelenina není nic, čeho jednou dosáhneme
a už to s námi zůstane navždy! Záleží to přeci na tom, co mám
chuť dělat na jaře, kdy se většina zelenin seje na záhony nebo
předpěstovává za oknem. Mnohé roky jsem se věnoval převážně
hrabání v hlíně, sázení dřevin a našim záhonkům a měl
jsem haldy pestré vynikající zeleniny na rozdávání i na
uskladnění na zimu. Vím jak na to, dělám to moc rád. Jenže
jiné roky jsem se z jara více věnoval jiným projektům, stavění
něčeho, psaní knihy, terénním úpravám na farmě, téma sexu
už nadále vynechám :-) a čas mi vyzbyl "jen" na
vypěstování několika základních snadných druhů, v menším
množství, než na uskladnění. Jsem tedy soběstačný, nebo jsem
selhal, když ze záhonů netěžím zeleninu vždy, celoročně a
každoročně?
Mám se nutit být rok co rok soběstačný, když mohu být v některém roce více
užitečný něčím jiným a deficit zeleniny mi může v některém
roce vynahradit třeba kamarád biozemědělec u něhož si ji rád koupím? Někdy mi stačí, že vím,
jak ji vypěstovat libovolné množství, když opravdu budu
potřebovat nebo mít chuť to dělat. Jsem tedy soběstačný "schopností a možností
vypěstovat cokoliv", budu-li to momentálně chtít (většinou chci). Vím, že
mám úrodné záhony, které by uživily několik rodin. Některé
vytížím naplno, některé celý rok odpočívají pod mulčem nebo
pod zeleným hnojením (nebo plevelem, který mohu kosit nebo snadno
zabít mulčem). Cítím v přítomném okamžiku, co je pro mne kdy
aktuální nebo prioritní řešit a tomu se věnuji převážně...
stále se to mění. Musel jsem si dovolit být sám před sebou
méně dokonalý a všestíhající, místy z jistého pohledu
nesoběstačný. Někdy mám na úkor zeleniny více radosti a času
na sebe (i přesto, že pěstování zeleniny je jedno z mých
velkých hobby). Asi chápete, že zeleninu jsem zde předhodil jako
příklad, že by to tak podobně mohlo být úplně se vším.
Zahrnout
či vyloučit peníze?
Toť
otázka! Znamená soběstačnost odstřihnout se plně od "systému"
a vystačit si s produkty Země, nebo do své reality i vize
soběstačnosti málo, středně či hojně vpouštět oficiální
peníze? Bývám někdy osočován "ve vlastních řadách"
zastánci permakultury, ekologie a soběstačnosti, že si za své
služby účtuji ty hrozné a zlé peníze, které přeci ničí
svět. A někdy si neúčtuji "minimální obnos", ale dokonce částku, se
kterou se cítím v souladu (tedy vyšší než minimální). Dobré věci by se
přeci měly dělat zdarma, nebo aspoň
levně a tím pádem ctnostně! Chtít být bohatý a finančně
hojný se přeci neshoduje s alternativním přírodním životem –
si někteří myslí. Dobrého člověka poznáte podle toho, že dělá ty dobré
věci zadarmo! Opravdu? Dává to opravdu někomu smysl? Beru to jako výzvu
se tomuto tématu věnovat
více.
Být či
nebýt součástí "konzumní" společnosti
Aha,
takže bych měl dělat co dělám, ale bez peněz, nebo jen s
nějakým obnosem pro přežití a být vzorem soběstačnosti.
Jenže, vztáhnu-li to na vlastní příklad (to je jediná možnost), jak mám
dělat v
dnešní době své životní poslání a být užitečný, když k
tomu potřebuji i počítač (už třetí, bohužel, rychle to
zastarává), placený internet, kancelář, knihovnu (stále větší), auto
(další, první už fakt nejelo), pozemky (když jsem je nezdědil a
jejich majitelé my je bez peněz prostě nechtěli dát), stavbu
permakulturního centra (kterou si prostě nestihnu uplácat ani za
padesát let svépomocí)... Když
bych dělal vše dobré zdarma, nebo pod svou cenou, moc dobrého
bych asi ve výsledku za život neudělal. Někde v skromném
podnájmu bych se asi na zapůjčené zahradě snažil zuby nehty
zajistit holé živobytí, nebo žil jako asketa někde v jeskyni a
možná byste se o mě dozvěděli v krátkém šotu televizních
zpráv jako o podivném zarostlém a nespokojeném individuu, které
vykřikuje přes ploty něco o permakultuře. Těžko bych si nechal
posílat důležité knihy a rostliny ze zahraničí, měl dost
prostoru na své ekozahradní experimenty (= výsadby desetitisíců
rostlin), stíhal psát stovky
článků do časopisů, na web a do knihy, dělat přednášky a
vést semináře (věnovat jim měsíce času příprav, koupit
projektor, cestovat, platit pronájmy center). Jak bych se tomu mohl
věnovat, kdybych odmítal za své služby peníze a musel denodenně řešit
chudobu? Vždyť i neziskové
organizace tráví mnoho času a energie, nechci říci většinu (ale je to
tak, fungoval jsem pár let v několika neziskovkách),
sháněním peněz. Budu-li chudý, skromný, penězoštítivý a
někdo mi z lásky daruje počítač, auto, granty a dotace, není to
brutální alibizmus? Někdo ty peníze stejně za to vše a na to
vše, někde musel získat, použít, ukořistit, vygenerovat... Je
to jako jíst maso zvířat z velkochovů a tvrdit, že bychom
neublížili ani mouše. Také další nesmyslný alibizmus. Opustíme-li úplně
okolní společnost,
což život bez peněz znamená, ztratíme na ní zákonitě většinu
vlivu a tím i možnost prosazovat kladnou změnu.
Krásným příkladem jsou slova Billa Mollisona,
zakladatele permakultury. Říká, že se kdysi, když mu došlo, co se kolem
děje, nejdříve stáhl do ústraní, vysekal si v buši díru a chtěl tam
žít, odříznout se navždy od systému. Pak se ale naštval, vylezl ven a
"odmítl jen tak sedět a koukat, jak to tady kolem ti bastardi válcují".
Začal něco dělat, pozitivně tvořit změnu. Bez peněz by těžko mohl
rozjet tento trend, který postupně prosákl celý svět. Stačí si
uvědomit, kolik musel následně utratit za letenky, za fosilní paliva do
aut, za cestovní výdaje, za techniku, za své každodenní věci, za svůj
dům a zahradu. Kdyby zůstal někde chatrči, soběstačný ve své ulitě a
bez "fosilní ekostopy", možná bychom neznali slovo permakultura a možná
by on neprožil naplňující život.
Peníze
zatím mohou patřit k soběstačnosti současné doby
Chceme
ve své každodenní realitě mít věci které stojí peníze? Můj
názor zní – proč ne. Chcete být soběstační dešťovou vodou
ze střechy? Možná budete muset nejdříve zaplatit za střechu i
za nádrž na jímání vody, pokud nemáte čas a schopnosti si to
sami z něčeho uplácat (i když byste třeba rádi). Peníze nejsou
samy o sobě ani dobré, ani špatné. Je to prostředek směny.
Mohou nám pomoci založit soběstačnost v mnoha směrech. Můžeme
si vymyslet i vlastní měnu, body, kredity, ale jen když je nás na
to dost a produkujeme hojnost nabídek a poptávek (tzv. LETS systém,
je již dobře propracovaný, funguje pro různá společenstva lidí).
Je na nás, jak peníze nebo jakékoliv jiné jednotky směny získáme
a co s nimi uděláme. Můžeme s nimi napáchat zatraceně velké
množství dobra a dobro páchající lidé by tudíž měli být
bohatší než ti, co dělají ty"špatné" věci, ne?
A až
(pokud) peníze jednoho dne přestanou existovat, nebo změní podobu, bude
to také fajn. Jsou
stejně jen uznávanou společenskou iluzí, i bez nich to půjde. Do
té doby, ať tato iluze slouží tomu nejlepšímu. Ať se klidně
za peníze nakupují devastovaná pole pro rodové statky, počítače
pro šíření permakultury, bagry pro kopání svejlů, jezírek a
opravu krajiny, auta pro vození sazenic dřevin, knihy, zdravé
jídlo, ekologické mycí prostředky, stavějí se domy z přírodních
materiálů, ať se díky penězům uživí drobní biozemědělci a kováři a
pekaři kváskových chlebů... Nemůžou to dělat zadarmo a možná nemáte
zrovna na výměnu za chleba to, co oni by potřebovali. Peníze jsou
snadno přenosné a univerzálnější platidlo, než slepice nebo jablka.
Chtě nechtě, je to tak.
Permakulturní květina - symbolizuje propojení všech oblastí života v jeden harmonický celek.
Permakultura je o propojování užitečných vztahů, věcí, oborů, nikoliv o oddělování se od čehokoliv.
Zastánci
všech možností existují a budou existovat, pestrost je
důležitá
Je ekologičtější a permakulturnější jezdit
starou čoudící Škodovkou, která nic kromě oprav nestojí, žere
benzín nebo naftu a možná brzo neprojde technickou kontrolou, nebo v druhém extrému moderním
luxusním Tesla superelektromobilem za pár milionů korun, plným nějakých baterií, dobíjeným
sluncem z vlastních panelů? Co z toho je vývoj dobrým
směrem? Je vůbec něco z toho "přípustné" v rámci soběstačnosti? Co ze služeb auta nám dnes nahradí kůň, a co nikoliv?
Co je nutnost a co jen zbytečný přežitek? A pro koho je to tak a
pro koho jinak? A jsme tu od toho to hodnotit? Co člověk, to asi
jiný názor, a to je fajn. Škodovka levná i drahá, koně i Tesla
model S a X najdou své fanoušky :-). Žít a nechat žít, jinak to
stejně nepůjde, každý potřebujeme něco jiného. Jednou se
stejně reinkarnujeme jinam, nic z toho co máme nebude existovat
věčně, tak proč si přidělávat stres? Jsme tu, abych tvořili ve motě a s hmotou a šířili zároveň na planetě své lidské světlo.
Dobrovolní
otroci peněz, ještě k tomu bez peněz
Peníze jsou tak důležité a tak tabuizované
nebo pokroucené téma, v rámci hovorů o soběstačnosti, že bych
ho ještě jedním odstavcem rád "dodělal".
Nejškodlivější na faktoru peněz mi připadá stav, kdy je člověk
jejich otrokem. To může nastat, když je jich moc a člověk který
nemá hlubší smysl života z toho blbne v oblacích, nebo když je
jich nedostatek a člověk se kvůli tomu plazí při zemi a žije
dle programů těch bohatých. Většina kritiky na existenci nebo
přijímání peněz však přichází od lidí, kteří nejsou
schopni si jich dostatek zajistit. Nadávají na peníze i na bohaté
"vydřiduchy". A pak ráno sklapnou uši a jdou jako
bioroboti kvůli pár šušlíkům od nevidim do nevidim do práce.
Proč? Pro peníze. Otrokem peněz není jen ten, kdo dělá svou práci rád a
peníze jsou (nezbytným) bonusem. Většinová biomasa lidí bohužel chodí
do práce,
která není ani eko, ani perma, ani smysluplná a většinou z nich
má prospěch nějaký další "zhýralý zbohatlík",
kterého ani nikdy neviděli :-). Chudoba neznamená ctnost, ale v tomto
případě špatnými přesvědčeními a vzorci zablokovanou mysl.
Odmítám-li peníze, chci-li propagovat život bez nich, pak by bylo lépe sám peníze radostně nepotřebovat a ukázat všem na svém příkladu, jak lze šťastně a harmonicky žít bez jediné kačky (eura). Někdo to dokáže, poustevnictví nebo život bez techniky v přírodě je součástí jeho životní cesty a vyššího poslání a je to tak naprosto vpořádku. Kdysi dávno to tak vlastně dělal každý, když nebyla volba. Jsem-li ale otrokem nedostatku peněz a neužívám si ty chudé stavy, chci zůstat součástí moderní společnosti, raději bych měl řešit, co v mé hlavě nefunguje správně, a jak si jich do života radostně a bez šlapání si po důstojnosti přitáhnout více.
Stejná
vynaložená energie, úplně odlišné výsledky
Naše
myšlenky, na co zaměřujeme svou pozornost během dne, tvoří
naší realitu. Se stejným vynaložením energie někdo získá
velkou hojnost, někdo jiný sotva vyžije. Čím je tento nepoměr
zapřičiněn? Je svět nespravedlivý? Máme smůlu či štěstí?
Hrátky osudu? Vykořisťuje nás někdo? Ne. Jen každý jinak
myslíme, jinak se cítíme se, den za dnem, rok za rokem. Pouze
nastavení vlastní mysli umožní člověku být vykořisťován,
nesvobodný, nebo nesoběstačný. Vlastní klec se však dá snadno
také vlastními prostředky odstranit.
Nebo snad chce někdo
argumentovat, že cítit se dobře a být bohatý je horší, než
cítit se špatně a být chudý? Není na čase tyhle převzaté
bludy, z náboženství, ze škol, od rodičů nebo z médií, určené
kostelním ovečkám a pro účely výchovy továrních a
kancelářských otroků, prostě jednou a provždy spláchnout ze
své mysli? Za mnohými tužbami po soběstačnosti se může skrývat
pouze únik od něčeho, co jsme nezvládli ve svém životě
zpracovat. Třeba téma peněz, hojnosti, dovolení si luxusu,
pohodového života, vážení si své práce a svého času, a tak
podobně.
Volba
svého vlivu na okolní svět
Miliardář
může konat dobro, bezdomovec taky. Zvažte však, na které straně
těchto extrémů byste radši byli, museli-li byste si vybrat, když
odhodíte různá přesvědčení a obrazy mediálního znázornění
podvodem zbohatlých stíhaných podnikatelů, zkorumpovaných
politiků a jiné nepříjemné obrazy finanční moci. Víte, kolik
stromů se dá do zničené krajiny vysadit za miliardu korun? Kolik
kompostu se dá vyrobit, když si místo přehazování organického odpadu
rukama nebo lopatou koupíte nebo najmete bagr? Jak lze přeměnit tvář
měst, změnit
politiku, zkrášlovat krajinu, založit rodové osady, vyčistit
řeky, rušit velkochovy zvířat, zachránit týraná zvířata, zakládat
nádherné farmy, budovat lesní školky pro děti,
nechat lepit příjemné věci na billboardy, měnit parky v jedlé
ovocné lesy, nebo si žít v ekologickém přírodním a přirozeném
luxusu, který přiměje lidi přemýšlet o jiných smysluplnějších
hodnotách? Nemuset dělat nic, co je ztráta času a věnovat se jen
svobodnému radostnému tvořeni... nebo je lepší muset jít jít ráno do
fabriky, do
kaceláře, nadávat na politiku, či prohledávat popelnice? Co je
víc eko a perma a zajímavé? Nikdo nemusí vydělávat peníze
něčím špatným, to je také jen zaměřením mysli. Ale i když k
vám přijdou někým "špatně" vydělané peníze, třeba
vám v obchodě prodavačka vrátí stokorunu kterou předtím držel
v ruce nějaký buržoazní korporátní zvrhlík :-), není nejlepší
i tuto stokorunu obrátit v "dobro", tím za co ji
utratíte? Nebo prodavačce raději řeknete – "to jsou špatné
peníze, vidím to na nich, nechte si je, i s celým mým nákupem, rozhodl
jsem se s celou rodinou raději hladovět, dokud nebudu soběstačný
zeleninou!"
Peníze, papírky sloužící ke směně za zboží a služby, se dají velmi dobře a smysluplně použít, dokud se vznáší kolem... Dovolit si mít je a chtít je, znamená být ochoten vidět všude raději dobro místo zla (věříte-li na tyto zastaralé koncepty) a být ochoten být služebníkem dobra. A především se v první řadě postarat dobře sám o sebe, nenechat si diktovat cestu z nouze. Jinými slovy, soběstačnost může znamenat "být soběstačný v rozhodování se o svém životě". Ať už nám k tomu dopomohou peníze, kompost, nebo mrkev.
Jak tedy
vnímám soběstačnost?
Nechci se
vnucovat, ale jediný pohled na věc, o který se doopravdy a
kompetentně mohu podělit, je jen ten můj.
Takže zde je:
MÁ
OSOBNÍ DEFINICE SOBĚSTAČNOSTI
Soběstačnost
je pro mne harmonií v plynutí života. Vždy mám vše, co právě
potřebuji. Nezáleží na tom, jestli je to mrkev, seno, švestky,
láska, boty, psi, auto, informace nebo peníze. Všechno je to jen
koloběh hmoty, pocitů a vztahů, který pro mne mou smrtí stejně
na této fyzické rovině jednou skončí. Než skončí, chci vědět,
že to byl smysluplný zábavný a naplněný život a že jsem zde
dělal to, proč jsem se narodil. Chci se radovat, cítit se dobře,
vlastnit to co mi dělá radost a být světu užitečný. Cítím
se soběstačný, když naplno mohu dělat, co dělat toužím v
každém konkrétním okamžiku, když vyzařuji světlo své duše. Vyskytne-li
se překážka, mám
hmotné i duševní prostředky ji překonat. Líbí se mi představa,
že pokud by tato civilizace jak ji známe přestala existovat a
rozplynou se v nicotu okolní služby, státní zřízení a peníze,
já i má rodina a jiné živé bytosti kolem budeme nadále žít v
hojnosti, v krásném prostředí a vpohodě. Neočekávám, že to nastane nebo
musí nastat, ale dává mi smysl nebýt živobytím závislý na rozhodnutí
jiných lidí. Cítím se tak víc ve své síle. Baví mne k tomuto
stavu dopomáhat i ostatním, kteří o to mají zájem. Uvědomuji
si, že se vše stále mění, že změna je součástí vývoje
planety i života, proto se rozhoduji o svých prioritách a směru v
přítomném okamžiku beze strachu a předsudků. Rozhoduji o svém
životě vždy pouze já. Vím, že svou realitu si tvořím sám a
nikdo jiný. To je pro mne vrchol soběstačnosti - být vědomým tvůrcem
své reality (ano, je to možné). Přebírám plnou zodpovědnost za vše, co
se v mém
životě děje. Užívám si roli výhradního a svobodného tvůrce
svého života. Děkuji za poznání, že cokoliv se mi v životě
děje, jsem dovolil a přitáhl svými myšlenkami a pocity a mohu to
kdykoliv
změnit. Proto se mohu uklidnit a tvořit znovu, jak nejlépe umím.
Vytvářím si hojnost a radost na všech úrovních bytí. Tím se
cítím být plně svobodný a soběstačný. Čím víc vlastní kvalitní mrkve
máme, tím lépe, ale není to o ní.
S přáním vám všem té vaší pravé a nejlepší individuální soběstačnosti,
Jaroslav Svoboda
Text a foto J.Svoboda 2014
Ilustrace je z knihy "Ekozahrady"
"Je
to umění s láskou a pokorou pečovat o Zemi jako o
nádhernou zahradu ...
... umění, které po dlouhou
dobu spalo v našich
srdcích"
|