Větší než zahrada, menší než farma, krásnější než sad a úrodnější než pole.

Stádium brutálních plevelů

(pelyněk černobýl - léčivka která roste sama :-)

Do tohoto stádia se dostane se svým pozemkem každý, kdo se snaží hospodařit s co nejmenším počtem zásahů. Toto stádium je pro přírodu to nejlepší a nejléčivější, ale pro člověka nejděsivější a nejbeznadějnější. Ale cokoliv na půdě roste, vždy je to pro ní lepší než když je holá a oraná.

Kořivy rostou ve velkých porostech prioritně na půdách, které mají nadbytky dusíku. To se stává po přehnojení průmyslovými hnojivy (někomu mohou stékat na pozemek hnojiva při dešti z okolních polí), nebo když byl na místě chov zvířat nebo skládka hnoje. Kopřiva je užitečná rostlina, mnoho druhů motýlů -jejich housenek- bez ní nepřežije. Zlepšuje půdu. Bohužel je to dlouhodobější proces, než sama místo opustí. Při pravidelném kosení a vysazení stromů, které odebírají živiny pro svůj růst, kopřivy většinou opustí svůj trůn během několika let.

Plevelné stádium je naprosto vpořádku, pokud vám nezadusí rostliny, které jste třeba již stihli vysázet, nebo pokud si na vás nestěžují lidé z okolí. Při zakládání rodového statku hrozí obojí, ve všech případech je tedy ideální plevel pravidelně kosit. Nenechte ho dorůst do maximálního tvrdého a vysokého stadia. Jednak se vysemení, druhak se těžko sklízí. Pokosený plevel ihned vypadá jako louka, a také se opravdu v louku rychle začne měnit. Sice ne v tak pestrou jako kdybyste ji vyseli ze směsi od Planty naturalis, ale časem se pestrost sama zvyšuje. Zde se projeví permakulturní moudro, že "včasná záplata ušetří deset dalších".

Můžete se plevelnému stádiu kompletně vyhnout tím, že rozoranou půdu okamžitě necháte strojně osít nějakým vhodným zeleným hnojením (seznam a popisky mám v knize) nebo květnatou loukou. Záleží na tom, čeho chcete docílit. Pestřejší směs druhů na zelené hnojení je lepší nežli monokultura. Možná zvolíte jiné postupy na různých částech pozemku. Potom je nezbytné tento porost pravidelně sekat (kosou nebo strojně). V prvních letech aby se zahustil a nepřevládly plevely, v dalších letech proto, aby zůstal hustý a nepřevládly plevely... Každým rokem je situace lepší a méně plevelnější, ale s kosením vpodstatě nelze nikdy přestat, protože přírodní sukcese chce udělat z každého kusu půdy dlouhověký les. Abyste vůbec nemuseli kosit, máte na výběr z několika téměř bezúdržbových povrchů - spadané listí pod hustými stromy, porost nízkých půdokryvných trvalek v polostínu pod stromy, slunný porost nízkých a vysokých keřů mezi nimiž jsou cestičky a trvalky. Také vodní hladina se většinou nekosí (jen rákosí u břehu když z něho chcete střechu). Časem bude na statku pestrá mozaika všech těchto povrchů a kosených ploch bude každým rokem ubývat - trvalky se rozrůstají, koruny stromů se přibližují, keře se zvětšují, stínu přibývá... Na kosení po nějakých deseti letech zbudou trvale jen místa, která k tomu určíte tím, že na nich bude porost, který kosení vyžaduje. Přesněji jsem to napsat snad už nemohl :-).

Na tomto obrázku je mladý, konkrétně dvouletý luční porost. Je vysetý z pestré směsi semen lučních květin a travin a je pravidelně kosený. V následujících letech bude na některých částech vysázen sad (spíše jedlý les), tvrdý sad, a jinde zůstanou otevřené luční plochy, jejichž okraje budou osázené sluncomilnými keři a vyššími sluncomilnými trvalkami. Ten klacek uprostřed pozemku je bidýlko pro dravce. Vyrábím si je z kmenů mladých akátů, aby draví ptáci měli kde přistát na pozemku bez stromů, když loví přemnožené hlodavce a zajíce.